Akkadština je jazykem pocházejícím ze starověké Mezopotámie a svého času užívaným jako mezinárodní dorozumívací jazyk starověkého Předního východu. Doložena je od 3. tisíciletí př.n.l., během 1. tisíciletí př.n.l. byla postupně vytlačena zejména aramejštinou, nicméně stále zůstávala oficiálním jazykem babylónských a asyrských vládců i mezinárodním dorozumívacím jazykem. Po dobytí Babylonu Kýrem Velikým r. 529 př.n.l. se sice stále objevuje, např. na Dáreiově tříjazyčném nápisu v Bísutúnu, nicméně její role jako oficiálního jazyka postupně upadá (nahrazena starou perštinou coby jazykem královských nápisů a elamštinou coby jazykem úředním, hovořilo se zejména aramejsky). Poslední písemný záznam pochází z 1. stol. n.l.
Akkadština je jazykem semitským. Má dva hlavní dialekty - asyrštinu (severní) a babylonštinu (jižní).
Chetitština je indoevropským jazykem, užívaným ve starověké Malé Asii zhruba v 18.-13. stol. př. n. l., tj. do zániku chetitské říše. Byla užívána rovněž jako jazyk pro mezinárodní korespondenci s chetitskou a mitannskou říší. Rozluštěna byla Prof. Bedřichem Hrozným r. 1915.
Klínové písmo je písmem užívaným k zápisu několika jazyků, mezi nimi akkadštiny, sumerštiny a chetitštiny. Mimo tohoto nejstaršího typu klínového písma existují i další typy, užívané k zápisu ugaritštiny (alfabetické písmo) či staré perštiny. Psalo se na hliněné tabulky otiskem stylu (jakéhosi "pera"). Otisk měl tvar klínku, z těchto jednotlivých klínků se skládaly znaky. Kvůli tomuto charakteristickému rysu se v současné době písmo nazývá klínové nebo také klínopis.
Kolofon je část textu, jakýsi závěr tabulky, kde jsou obvykle uvedeny některé z těchto informací (či všechny): název textu, jméno písaře, zda jde o opis, datum, případně doplňující informace o tabulce či textu.
Staroasyrština je vývojovou fází asyrského dialektu akkadštiny, doloženou ve 20.-18. stol. př. n. l. v severní Mezopotámii a v maloasijských kupeckých osadách (zejména v Kültepe, staroasyrská Káneš). Staroasyrština dochovaná v textech z maloasijských kupeckých osad se také nazývá kappadocká asyrština (podle Kappadokie). Kappadocké tabulky jsou pro české badatele významné mimo jiné tím, že Káneš, kterou badatelé bezvýsledně hledali již od konce 19. stol., objevil v r. 1925 český badatel Prof. Bedřich Hrozný (1915 rozluštitel chetitštiny). Ten zde také vykopal prvních asi 1000 tabulek, z nichž jich cca 400 převezl do Prahy, kde jsou dodnes uloženy (zbytek je v Istanbulu).
Starobabylonština je vývojovou fází babylonského dialektu akkadštiny, tj. akkadštinou užívanou v jižní Mezopotámii v 1. polovině 2. tisíciletí př.n.l.
Sumerština je jazykem neznámého původu (dosud bez známého příbuzného jazyka), doloženým ve starověké Mezopotámii ve 3. tisíciletí př.n.l., ve 2. a 1. tisíciletí již jen jako jazyk literární, rituální a jazyk vědy (astronomie apod.). Mnoho textů se zachovalo mimo jiné i ze starobabylonského období, zejména texty literární - opisy starších textů, sbírky přísloví atd. Mnohé sumerské literární texty byly užívány jako písařská cvičení, díky čemuž byly mnohokrát opsány - často se tak nezachovaly původní texty, ale jejich opisy z období Ur III (konec 3. tis. př.n.l.) nebo starobabylonského období (1. pol. 2.tis. př.n.l.).